„Nikdo tady není – je radikální a nekompromisní sdělení nedvojnosti!“
— Tony Parsons
„Není žádná cesta. Tohle je domov. Pro nikoho..
Vše se děje jen zdánlivě. Nic je zdánlivě vším a ničím zároveň.“
— Jim Newman
„Nikdy nenajdeš „to“, co hledáš, protože tady není žádné „ty“, které by mohlo něco najít a neexistuje ani žádné „to“ k nalezení.“
— Kenneth Madden
„Nikdy nebudete svobodní, protože neexistuje žádné „vy“, které by bylo uvězněno. Dalo by se říci, že svoboda je vše, co existuje, ale není tu nikdo, kdo by si toho byl vědom.“
— Andreas Müller
„Nelze poznat pravdu nebo vejít do poznání, ale pouze vyjít z nevědomosti. Hledejte svobodu ducha! Nejdůležitější je bdělá, láskyplná pozornost obrácená dovnitř.“
— Míla Tomášová
„Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste.“
— Marcelka z hor
Jakub Konečný
+420 732 743 656
sebedotazovani@gmail.com
2023-01-01
Radikální a nekompromisní Nedualita
Nenáboženská Spiritualita
Nekřesťanská Mystika
Nebuddhistický Zen
Neislámský Súfismus
Nehinduistická Advaita Vedanta .
2023-02-23
Nic tu není, pro nikoho..
Osvícení není pro osobu, ale naopak od osoby. Je to prohlédnutí klamné představy, že tu nějaká osobnost vůbec kdy byla. Nebyla a není. Nikdo není a nic se reálně neděje. Nikde. Nikdy. Nijak a nikomu.
Nic – se děje, zdánlivě. To je sdělení absolutně radikální a nekompromisní ne-duality. Je to jediné přesné sdělení právě proto, že je o ničem a pro nikoho. A ta nejpalčivější otázka pak ani nevyvstane – aneb je svobodná vůle? Jasně, že není. Pro koho by byla? Tečka.
Je po všem. Odevždy a napořád. Bojíš se, že ztratíš kontrolu? Ale je to kontrola, kterou jsi nikdy neměl/a! Dýchání se děje samo a stejně tak i vše ostatní. Ono nejde o to, že by zde nebylo co dělat, ale naopak, že tu není nikdo, kdo by mohl něco dělat. Vše se děje samo, zdánlivě!
Je to jako probudit se ze snu, který se nikdy nestal a nikdo tu z něj nezbyl. Lze se vrátit? Kým a kam? „Po“ probuzení zbude jen nerozdělené nic a vše – stejné jako „před“. Takže není probuzených – pouze konec zdánlivého snění. Až se to samo udrží nedržením a pustí se to i pouštění, pak se stejně nic nemění – HA! 🙂
Proto se říká: ne-dualita. Je to popření rozdělení. Ale není to potvrzení spojení nebo jednoty. Ono to rozděleno nikdy nebylo – takže není co spojovat! A slovo jednota je taky mimo, protože tady není ani jedna pevná, konkrétní věc. Nikdo a nic k tvrzení – čehokoliv, jakkoliv, čímkoliv a komukoliv. Ale ani nicota to není – protože není!
Zjevné to je, když chceš pohlédnout na celek. Už tím se z něj vyděluješ a není to pak celek! Navždy zde bude touha oddělenosti po zážitku plnosti, ale jak může já oddělené od celku zažít plnost celku? Ano, pouze rozplynutím já – je zde automaticky plnost všeho, ale to už tam žádné já nezbude, takže to „já“ nemůže nikdy zažít..
Je to jako chtít nekonečno vyjádřit čísly . .
Nebo snažit se věčnost měřit časem . . .
Dá se snad ticho popsat zvukem a hlasem ?
Nebo absolutní prázdno rozdělit slovy „já jsem“ ?
— jk
2023-03-02
Jak osvobozující je o „já“ mluvit ve 3. osobě, že?
Nikoliv já jsem, ale „já“ je. Zdánlivě.
Na tužbách jako takových není nic špatného – pouze ukazují na stav nerovnováhy nebo nedostatku. Pravdou ale je, že tady naopak něco přebývá – a to jsi ty – domnělé „já“. Tímto uvědoměním jsou všechny touhy uvolněny a naplněny v plnosti prázdna.
Duchovní cesta je past! Je to jen další hra mysli. Zdánlivé „já“ touží po ujištění vlastní oddělené existence. Ujišťování a chlácholení je všude dost, ale jistoty se já nikdy nedočká! Proč asi? Protože reálně není a nikdy nebylo. Kdo má pak najít klid? Čím? Je to nekonečné prodlužování klamu „já“.
Naděje a víra nejsou potřeba! Neb je to věčné koukání všude jinam, po něčem jiném. A zároveň odmítání toho, co je. Ale ono není nic jiného, než TO, co je. Zdánlivě.
Život je krásný sen bez snícího. Je to ozvěna ničeho. Nikdo se nerodí a nikdo neumírá. Aneb ten, kdo zemře, než zemře, nezemře, když zemře. Jak notoricky známé fráze..
— jk
2023-03-06
Ta palčivá touha „něčím se stát a něčím/někým být“ je přirozenou součástí zdánlivého pocitu oddělenosti, který plíživě nastupuje v dětství. Z absolutní blaženosti a nekonečné spontánnosti jsme zdánlivě vytrženi uvědoměním si „sebe“. Tímto úlekem a stažením upadá ničím neohraničená jsoucnost do stavu duálního snění – já / vše ostatní! A tím automaticky i do strachu z nebytí..
Tímto se rozbíhá ten věčný kolotoč dosahování, soupeření a dokazování, který vždy semele všechny a vše. I když se nám podaří přesvědčit ostatní, sami tomu nikdy neuvěříme a proces sebe utvrzování nemá konce. Jak by mohl mít, když je vše pomíjivé a nic není stálé?
Pohádkovým „bylo/nebylo“ se začíná rozvíjet sen zdánlivé oddělenosti, který je ale vždy provázen pochybnostmi. Útěkem před tím vznikají závislosti, úzkost a narůstající strach. Odpověď ani řešení to nemá, tak se každý po svém snaží schovat do davu a tím alespoň dočasně přehlušit to vnitřní prázdno.
Ti odvážnější dříve nebo později rozhodnou se sami sobě čelit.
Ti nejodhodlanější a nejupřímnější se odváží zpochybnit úplně vše
– i sebe .
Kdo jsem já? Co jsem já? Jsem já? Jsem? Namísto té úmorné snahy naplnit něčím ono všeprostupující prázdno s úděsem a hrůzou zjišťují, že tím prázdnem jsou – čímž vlastně nejsou! Nejsou ničím konkrétním a zároveň vším. Toť klíč ke všem teoriím i praxím. Toť vše pro nikoho.
— jk
2023-03-12
Osvícení není získání něčeho – ale naopak ztráta úplně všeho!
Osvícení není událost, na kterou je potřeba čekat
– protože se ho nikdy nikdo nedočká..
Osvícení není hromadění znalostí a zkušeností
– ale naopak je to vidění, že tady nikdo není..
Osvícení není dosažením něčeho velkolepého někým vyvoleným
– ale naopak je to rozpad všech představ o sobě a všech ostatních.
Osvícení nemá nic společného se stáváním se lepším, moudřejším nebo šťastnějším
– ale je to destruktivní proces rozpadu a prohlédnutí všeho, s čím se ztotožňujeme.
Osvícení může nastat samo, nenuceně a přirozeně
– když ustane vše umělé a nepřirozené zatemňování.
Osvícení není v dokonalé otázce či odpovědi
– ale v konci dotazujícího se!
— jk
2023-03-14
Snaha je marná, ale bez snažení to taky nejde!
Význam úsilí je v tom, že člověk vyčerpá všechny možnosti.
Až pak se člověk odváží obrátit pozornost dovnitř,
zcela se uvolnit a jen být a nechat TO být – tím, čím to vše je a není..
Technika sebedotazování nemá přinést odpověď,
ale rozpustit dotazujícího se!
Není svobody pro já! Pouze osvobození od něj . .
A pro koho? :-))) Bum! Jak prosté..
— jk
2023-03-20
Paradoxní je, že skutečná pravda je snadno přijata lidmi, kteří se o filozofické/metafyzické/duchovní/spirituální úvahy nikdy nezajímali. Ale je nenáviděna těmi, kteří do hledání (ať už čehokoliv) investovali spoustu času a energie..
Důvod je prostý: Nic zde není k nalezení! Pro nikoho…
— jk
2023-05-10
Absolutno v pohybu je Mysl
– Mysl v klidu je Absolutno.
.
Není potřeba to komplikovat.
Je to tady stále.
.
Je to pořád TO, co je..
A je to všechno, co je.
.
Ten nejefektivnější způsob jak minout pravdu je ji hledat,
protože není nic jiného..
.
Ale ten fór je, že každý člověk hledá..
A hledáme většinou něco jiného, než to, co je..
.
já hledá Nadjá,
ego hledá Vědomí,
vědomí hledá Nadvědomí,
nebo malé já hledá velké JÁ ?!
.
Není potřeba nic dělit a pak očekávat,
že se „někam“ dostanu, a budu „někdo“ nebo “něco”.
.
Nikdo tady nebyl, není a nebude..
Může snad bytí rozděleno býti?
.
Pouze rozpustit představy o sobě.
A je to! Tím, čím to vše vždy bylo.
Vším a ničím. Zároveň.
.
Je to pořád TO, co je..
.
Je to všechno, co je!
.
Pro nikoho .
.
🙂
.
— jk